Love Don´t Break Me - Díl první

10. července 2017 v 16:19 | E. |  Love Don´t Break Me
Moc, moc děkuji za krásné komentáře ♥. Velice si jich vážím!!
E.


Když jsem tudy kráčela poprvé, měla jsem pocit, že můj život ztratil veškerý význam. Byla jsem vystrašená, smutná, a především zoufalá z událostí, které se na mě po matčině smrti navalily. Tehdy jsem si neuvědomovala, že i přes všechny hrůzy, které mi zastínily mozek, stále vlastním to nejdůležitější - svůj život. Říká se, že člověk si důležitost jednotlivých věcí uvědomí až tehdy, když je ztratí. Bohužel - i můj životní příběh je toho důkazem. V mém tehdejším životě jsem brala svobodu jako něco samozřejmého. Ano, opravdu svůj život dělím na tehdejší a současný a mezníkem v těchto dvou zcela odlišných světech je jedno nevinně vyhlížející setkání s mužem, který pro mě tenkrát znamenal leč slabé, avšak alespoň nějaké světlo v temných dnech. Neměla jsem tušení, jak rychle se můj život převrátí a udělá ze mě parazita společnosti, který si přeje den, co den zemřít, a přesto prosím o život.

Sama sebe se ptám, zda bych do této temné uličky, kdy vkročila, kdybych věděla, o co všechno přijdu. Je lehké říct ne - otázkou však stále zůstává, zda to není další z mnoha lží v mém životě. Minulost se však nedá vrátit a současnost se nedá zastavit. Proto i dnes kráčím tou samou temnou uličkou, která vede k zadnímu vchodu budovy, v níž se nachází neblaze proslulý noční klub, kde si kromě alkoholu můžete rovnou objednat i šlapku.

Vší silou jsem zabouchala na masivní plechové dveře, které směly používat pouze zaměstnanci klubu a Phillovy společnice. Naopak bylo zakázané, aby kdokoliv z nás vešel hlavním vchodem, přestože se poté mohl po prostorách klubu pohybovat zcela volně. A i když jsem Phillovu logiku nechápala, nikdy jsem se neodvážila tento příkaz porušit. Už i tak jsem měla nespočet prohřešků, které pomalu ale jistě zpečeťovaly mou neblahou budoucnost. Štiplavý zápach linoucí se z opodál stojících popelnic ještě více zhoršoval mou nevolnost, která byla původně zapříčiněna stresem. Nechtěla jsem zvracet, přestože by to dnes nebylo poprvé. Ze zkušenosti vím, že i takováto drobnost by celou následující situaci jen zhoršila. Phill od nás všech vyžadoval, abychom v prvé řadě dbaly na svůj vzhled - tudíž kdybych před něj přišla celá zhroucená, s rozmazaným líčením a uslzenýma očima, byl by to jen další z mnoha důvodů, proč mi odepřít peníze, které jsem si po právu zasloužila.

Zaposlouchala jsem se do slabé dunivé hudby, která prosakovala dveřmi a snažila se nevnímat hrůzy, které tato ulička ukrývala. Když se po několika dalších minutách dveře otevřely, nezbývalo mi nic jiného než se zbytkem mizející odvahy vstoupit dovnitř a čelit následujícím minutám, ať budou jakékoliv. Dříve bylo zvykem scházet se s Phillem v jeho kanceláři, ale v posledních několika týdnech byl k nalezení především v prostorách klubu, odkud všechno řídil. Poslušně jsem procházela úzkými chodbami za vysokým svalnatým mužem, kterému jsem nestála za jediné slovo. V hlavě se mi honilo nepřeberné množství zoufalých žen, které musel tento muž každý den vodit před Philla, právě tak jako momentálně mě. Bylo mu nás alespoň trošku líto? Nebo mu náš osud byl zcela ukradený?

Pevně jsem si k tělu tiskla svou kabelku, která ukrývala můj dnešní výdělek a ze všech sil se snažila do ničeho v potemnělých chodbách nenarazit. Přišla jsem si jako ve spletitém bludišti chodeb, z kterých už nikdy nenajdeme cestu ven, když v tom se muž přede mnou zastavil a otevřel dveře, které ukrývaly jasně zářící rozlehlou místnost. Nyní byla dunivá hudba až nesnesitelně hlasitá, a to i přesto, že do otevření klubu zbývalo ještě několik hodin. Bohužel jsem zde nebyla poprvé, a tak mé nohy automaticky přešly přes taneční prostor a okolo dlouhého baru až k místu, kde byl umístěn zástup boxů, které ve večerních hodinách byly zaplněny k prasknutí. Momentálně byl však obsazen pouze jeden. Phill seděl na svém obvyklém místě se zástupem žen, které mu dělaly společnost. Ať to bylo čímkoliv, nikdy jsem v Phillově společnosti neviděla přítomnost jedné ženy dvakrát.

Ať si mé přítomnosti všiml či nikoliv, nedal na sobě absolutně nic znát. Bez jediného posunku v tváři dál hleděl do papírů, které měl rozložené před sebou na malém kulatém stole. Když jsem tu byla poprvé, přesně takovéto netečné chování mě rozhodilo natolik, až jsem pomalu propukla v zoufalý pláč. Tenkrát a ostatně ani dnes jsem neměla odvahu na Philla promluvit, avšak dnes jsem znala zaručený způsob, jak upoutat jeho pozornost. Stačilo z kabelky vytáhnout ruličku pečlivě smotaných bankovek, položit je před Philla na stůl a už jen počkat, než je pečlivě několikrát po sobě přepočítá. Zatímco mezi prsty v rychlosti odděloval jednotlivé bankovky od sebe, stačilo mu jedno jediné skoro nepatrné gesto hlavou, které zapříčilo, že jsem s ním zůstala o samotě. Bohužel i nyní jsem věděla, co bude následovat.

"To že tady měly být ty peníze už před hodinou bych ještě překousnul," poprvé za celou dobu mi věnoval krátký pohled. Snažila jsem se na sobě nedat znát, jak moc jsem se bála. Věděla jsem, že mám problém, ale stále jsem spoléhala, že Philla obměkčí modřiny pokrývající mé tělo. Vážně jsem byla tak naivní? "Moc dobře jsi věděla, do čeho kurva jdeš! Co se od tebe očekává a co všechno budeš snášet. Copak sis myslela, že s děvkama jako jsi ty někdo bude zacházet jako v bavlnce?" Rozčilení z něj doslova sálalo. Očividně nebylo nic, čím bych se mohla obhájit a tím zmírnit jeho zlobu.

V ten večer jsem měla pocit, že se nemohu dožít rána. Stačil mi jeden jediný pohled na muže stojícího u okna, abych věděla, že se zcela liší od ostatních, kteří si mě objednávají čistě kvůli pobavení. Samotný pohled do jeho očí ve mně vyvolal neskutečnou hrůzu, a to jsem ještě neměla sebemenší tušení, co bude následovat potom. Všechny ty údery, doteky a hrubé zacházení mi splynulo v jedno. Přes den jsem si nedokázala vybavit žádné podrobnosti z toho večera. To až ve spánku jsem nedobrovolně prožívala každou minutu znova a znova, dokud jsem se neprobudila s křikem vyděšená a naprosto zoufalá. Od toho večera jsem dokázala mužské doteky snášet ještě hůř.

"Neplatí si mě od toho, aby se ze mě pokusili vymlátit duši." Nechápu, kde se ve mně vzala odvaha cokoliv říct. Přestože to byla slova na mou obhajobu, ve Phillovi vyvolaly ještě více zloby a vzteku. "Když zaplatí, je mi úplně ukradený, co s tebou nebo kteroukoliv jinou budou dělat. Je ti to jasný?! Nezajímá mě žádné fňukání! Jediné, o co mi jde jsou prachy a spokojený klient, který se do mého podniku rád vrátí. Ty tu nejsi od toho, aby sis určovala pravidla. Jsi jen loutka, která má v tvém případě dluhů tři prdele." Znechucení, které vůči mě pociťoval bylo téměř hmatatelné. "Nechápu, proč s tebou vůbec ztrácím čas. Jinou bych už dávno vyhodil a nechal jí plácat se v tom posraném životě," sám nad sebou zakroutil hlavou. Na delší dobu se mezi námi rozhostilo ticho, ve kterém Phill z ruličky bankovek pár odmotal a hodil je mým směrem. "Dávám ti poslední šanci a jestli posereš i tu tak končíš. Zítra se dostavíš na téhle adrese," na kousek papíru napsal adresu, kterou vyhledal ve svém telefonu. "Jedna jediná stížnost ze strany klienta a zničím tě!"
 


Anketa

Čteš povídku:

Love Don´t Break Me

Komentáře

1 Marči Marči | Web | 10. července 2017 v 22:48 | Reagovat

Ufff.... tak takýto brutál takto na večer som rozhodne nečakala.. baba to zrejme vo svojom živote nebude mať vôbec ľahké. Začiatok top 😊 už sa teším na ďalší diel, takže dúfam že pribudne čoskoro aby som zas mohla s poľutovanìm čítať tento príbeh...

2 báři báři | Web | 12. července 2017 v 11:07 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k přečtení prvního dílu.

Musím tedy říct, že jsem ty řádky hltala jako hladová. Hned jsem se dostala do děje, hned jsem se dostala do nálady hlavní postavy, které tedy není co závidět. Taková práce, takový život, to je něco, co bych nepřála žádnému z nás. Jen doufám, že se ten její život bude nějak zlepšovat. Jestli se ten nový klient (což předpokládám, že bude Tom), nebude snažit a ještě přidá k jejím modřinám, bude to teda síla. Prosím, ať si ji hýčká!

Moc se těším na nový díl! :)
B.

3 Shadow. Shadow. | Web | 12. července 2017 v 23:13 | Reagovat

Děkuju za tvůj komentář. Za tvůj návrat jsem ráda, zase další povídka na čtení. ^^
Jsem zvědavá, co sis pro nás nachystala v souvislosti s tímhle tématem a co nás za děj v povídce čeká. Doufám, že druhá hlavní postava bude samozřejmě jedinečný Tom. :D ♥

4 ká. ká. | 15. července 2017 v 18:30 | Reagovat

nestacim zirat, nedoka u si představit takovou bezmoc a zoufalstvi? kdyz nema nikoho,kdo by se ji zastal.
No jentak dal..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama